Dunajská stezka

V létě 2018 jsme se rozhodli pro trochu aktivnější dovolenou. Již delší dobu jsme přemýšleli o stanování na kolech a tak ideální první zkouškou tohoto druhu dovolené byl Dunaj. Cesta po proudu řeky přece nemůže být tak náročná, a měli bychom ji zvládnout i my, kteří nikdy v životě takovou tour na kolech nejeli a ani nikdy v životě jsme netáhli na kolech všechny věci sebou. A ano zvládli jsme to, a stálo to za to.

Před začátkem výpravy, jak je u nás zvykem, probíhala dlouhá příprava. Například půjčit, nebo nakoupit všechno vybavení, sehnat informace, mapy atd. Mapu trasy jsme si vytiskli doma na tiskárně, a nastříhali tak, aby nám přesně seděla do mapníku. Celkem jsme měli vytištěno 54 x A4 stránek s mapou, kde jsme měli naplánovanou trasu v mapě zvýrazněnou fixem. Do mapy jsme si zakreslili i plánované kempy, které jsme si předtím našli na internetu a zjistili i jejich ceny. Dále jsme si půjčili nosník na naše horská kola. Nosnost nosníku však byla pouze 10 kg, a tak jsme se museli uskromnit s balením. Sehnali jsme lehký stan pro dvě osoby s váhou 2,2 kg, dvě lehké karimatky, dva spacáky, vařič s malou bombou, nějaké nádobí, nářadí na opravu kol, základní oblečení, a nějaké jídlo, abych měli první dny co vařit.

Trasu, datum, i časy jsme měli naplánované téměř 2 měsíce dopředu, ale lístky na vlak jsme začali řešit až týden před odjezdem, když už jsme si byli jistí, že opravdu pojedeme. Vyrážíme na nádraží koupit lístky na přepážce a zjišťujeme nemilou informaci, námi vybrané vlaky jsou již pro kola obsazené. Nezbývá nám nic jiného, než rezervovat jiný vlak, a to o 4 hodiny pozdější. Strachujeme se však, že první den dle plánu nemůže stihnout dojet do kempu včas. V průběhu týdne na internetu každý den kontrolujeme, jestli náhodou někdo nezrušil své rezervace na kola, pro vlak, který jsme si původně vybrali. A ve čtvrtek v poledne jsme se toho dočkali. Vysílám přítelkyni na nádraží, ať dojede koupit nové rezervace pro kola, a staré jim vracíme. Takže nakonec, jsme sehnali vlak takový, jaký jsme chtěli, a máme ponaučení pro příště, že rezervovat místa pro kola musíme určitě dříve.

Nakonec jsme si zařídili ještě cestovní pojištění do zahraničí s pojištěním sportovního vybavení na 40 000 Kč, kdyby se náhodou stalo, že bychom o naše kola přišli, a mohli jsme vyrazit.

DEN 1. (Sobota 4.8.2018) – Odjezd z Pardubic a začátek cyklistické výpravy z Horního Dvořiště do Linzu

V sobotu brzy ráno vyrážíme na naší cestu. V 7 hodin ráno vyjíždíme z našeho bytu v Pardubicích na místní vlakové nádraží a vyrážíme vlakem z Pardubic do Prahy, kde nás čeká přestup na vlak z Prahy do Horního Dvořiště. Českým drahám moc nevěříme, a tak si dáváme na přestup raději hodinovou rezervu, kdybychom měli náhodou zpoždění. Pardubické nádraží bohužel nemá výtah pro kola, takže musíme snášet a vynášet kolo po schodech, což s nákladem 10 kilo na nosiči dalo trochu zabrat.

Náš vlak naštěstí zpoždění nemá, a tak v Pardubicích nasedáme do celkem prázdného vlaku a po hodině cesty již čekáme v Praze na hlavním nádraží a vyhlížíme, na kterou kolej nám má jet náš druhý vlak. Patnáct minut před příjezdem se konečně na tabuli odjezdů rozsvítí na jakou kolej náš vlak přijede a tak se vydáváme na nástupiště. Čeká nás tam naprostý chaos. Plné nástupiště lidí, až se bojíme, abychom se do vlaku obec dostali. Máme však povinné rezervace na kola, takže by s tím snad neměl být problém. Při příjezdu vlaku se všichni lidí hrnou do vagonu, a cyklisté nevyjímaje, takže máme problém vůbec kolo správně upevnit do stojanu. Nakonec se to povedlo, a ač nervózní z toho že kolem našich kol pořád někdo pochoduje a naráží do nich, jsme druhou cestu vlakem zvládli.

V 13:10 dorážíme na vlakovou stanici Horní Dvořiště. Jsme jediní, kdo vystupuje, a po výstupu nám připadá, že jsme snad jediní v této vesnici. Nikde nikdo, všude ticho a klid. Na nádraží upevníme pevně naše věci na nosiče, dáme rychlou svačinu a vydáváme se na start našeho cyklistického výletu.

Venku vedro na padnutí, ve stínu kolem 35°C, asfalt na silnici se roztéká. Hned při prvním zastavení šlápu omylem do rozteklého asfaltu, a po celý den se nemusím bát, že by mi sklouzla bota ze šlapky. Držela tam přilepená jako vosa na medu. Po prvních několika kilometrů nás čekají první kopečky, a vedro a nezvyk z těžkých kol nás nutí z kol sesednout a táhnout je do kopců vedle sebe. To se nám za sobotu opakuje asi 6x. Celkem pěšky nachodíme odhaduji přes 3 km, ale na kole to prostě nedáváme.

V polovině trasy jsem již přítelkyní proklínán, co jsem to vymyslel za trasu, proč jedeme přes ty největší kopce a že příště už nikdy více. Cesta byla však vybírána naopak tak, aby bylo co nejmenší stoupání. Kvalita cest byla uspokojující, pouze jednou se nám stalo, že jsme dorazili k polní cestě, která končila u posledního baráku a dál to vypadalo, že nikam cesta nevedla. Místní člověk nám však anglicky snažil vysvětlit, že jedeme dobře, a kudy máme jet, že sice je cesta hrozná, ale že spousty bikerů zde jezdí. Dle velikostí kopřiv to sice tak nevypadalo, ale přejeli jsme to.

Přibližně 10 kilometrů před městem Linz jsme již byli na vrcholku naší cesty, a měl nás čekat už jen sjezd dolů. A opravdu tomu tak bylo. Míjíme několik značek, upozorňující na sklon silnice větší než 18% a po několik kilometrech mi začínají pískat brzy, které jsou naprosto rozpálené. Až do Linzu se proto snažím příliš nebrzdit, ale při deseti kilometrovém sjezdu to úplně tak moc nejde.

Do Linzu přijíždíme vyčerpaní a hlavně zcela vyprahlí. Všech 6 litrů pití co jsme sebou měli jsme již vypili, a bohužel o víkendu nikde téměř nic otevřené. Kupujeme proto ve Fast foodu aspoň coca-colu 0,2 litru za 2,5 Euro, a povzbuzeni trochou cukru dojíždíme do kempu. 

První noc kempujeme v campu: „Zeltplatz Linz-Pleschinger See“ – malinký kemp pro cyklisty, s přátelskou atmosférou, umístěného hned vedle jezera. Do jezera jsme se ihned po rozbalení stanu šli zchladit, a ochlazení v jezeře nám velice bodlo.

Po vrácení se ke stanu následovala groteskní situace, když jsem zjistil, že mám na vařiči na fest utaženou redukci na velkou plynovou bombu, ale sebou máme pouze bombu malou. Po kempu, v místních restauracích a fástfoodech jsme sháněli sikové kleště, ale všude marně. Když už jsme byli smíření s tím, že budeme o hladu, přicházel muž na parkovišti vedle kempu k zaparkovanému českému autu. Vyšel jsem se ho tedy zeptat, s hloupou otázkou, jestli náhodou nemá v autě sikové kleště, a ke všemu překvapení měl. Povolili jsme si tak závit od bomby a mohli jsme jít vařit. Ještě že ti češi vozí v autě veškeré potřebné vybavení.

U večeře jsme si zrekapitulovali dnešní den a šli odpočívat a nabrat energii spánkem na další den. Tachometr nám ukazoval za sobotu 50,9 km za 4 hodiny a 6 minut čistého času. Máme tak za sebou nejnáročnější etapu co se týče stoupání za celý cyklo výlet, takže se už těšíme na větší další dny a větší rovinaté plochy.

Odkaz na trasu 1. dne je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/3exlP

DEN 2 (Neděle 5.8.2018)  – Linz – Krenn

Ráno se probouzíme ve stanu vedrem a hlukem z okolí, a naše těla, které na stan nejsou, až tak moc zvyklé, jsou celé rozlámané. Bolí nás více částí těla nežli předešlí den z kola. Odpočíváme na místních proutěných židlí v kempu a dáváme si rychlou snídani. Poté balí náš stan se všemi ostatními věci a můžeme vyrazit vstříc dalšímu dnu na kole.

Celý den nás vede trasa přímo vedle řeky Dunaj. Povrch stezky je velice příjemný, není úplně asfaltový, takže se aspoň při 35 °C vedrech, které panovali, neroztékal, ale zároveň je rovný a pohodlný. Dnes nás nečekali ani žádné kopečky, takže více-méně odpočinková jízda.

Jelikož je neděle, tak má Rakousko celý den všechny obchody zavřené, a my opět pociťujeme problém s nedostatkem tekutin. Při úmorných vedrech pijeme více, nežli můžeme, ale máme štěstí a po cestě potkáváme otevřenou jednu benzínku s Billa obchodem. Nakupujeme pití a bagety pro dnešní oběd. Sedáme si u benzínky na zem, a obědváme a odpočíváme. Když se přibližně po hodině zvedneme, že vyrazíme dále, překvapí nás zatažená obloha – zřejmě dnes zmokneme. Rychle tedy šlapeme do pedálů, abychom dojeli co nejdále, ale za nějakých 10 kilometrů nás mraky doženou a my jsme nuceni se schovat do nejbližší autobusoví zastávky, a přečkat zde další hodinu deště.

Po hodině se opět rozjasní, a my vyrážíme dále. Cesta nás vede přes řadu dlouhých a širokých mostů, které nás svými rozměry vždy fascinují. Dále obdivujeme rozmanitost přírody, kdy si řeka vytvořila cestu mezi kopečky, takže všude kdo vody jsou větší kopce, jen my si naštěstí jedeme pořád po rovině.

Po dlouhých 76 kilometrech, dorážíme do našeho druhého kempu. Tentokrát se ubytováváme v malinkém kempu Krenn, která má umístěné sociální zařízení v přilehlé restauraci. Vedle kempu se nachází malý přístav pro čluny, a tak vždy když projede větší loď, začnou sebou mola na vlnách házet a dělat velký virvál. Už očekáváme, jak nás to v noci několikrát vzbudí, ale nakonec jsme byli tak unavení, nebo aspoň já, že to se mnou v noci ani nehnulo.

V kempu jsme opět radostně uvítali místní plastové židličky, takže jsme aspoň nemuseli sedět celý večer na zemi. Zapisujeme si údaje z tachometru – 76,88 km, za 5 hodin a 3 minuty, vaříme si na vařiči večeři, co si vezeme ještě z domova, a ukončujeme náš druhý den na cestách.

Odkaz na trasu 2. dne je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/3exm3

DEN 3 (Pondělí 6.8.2018) – Krenn – Krems an der Donau

Třetí den má být opět jasno. Přes den teploty opět kolem 35°C. To nás však neodrazuje pokračovat v naší cestě, a tak brzy ráno vyrážíme, ať ujedeme část cesty ještě v chladnějším ranním počasí.

Dnešek je trasa vedena opět v těsné blízkosti řeky Dunaj, takže více-méně trochu pořád směrem dolů. Podél řeky je malebná krajina, na každých 10 kilometrech se týče na kopečku nějaký hrad, každou chvíli přehrada přes Dunaj, nebo jiný krásný most. Cyklostezka je vedena kolem dýňových polí a přes jablečné, hruškové, švestkové a vínové sady. Takže když jsme chtěli sem tam něco zakousnout, tak nebyl problém.

Obědovou zastávku jsme si pro dnešek určili město Melk. Vyhlédli jsme si supermarket, kde si koupíme studený oběd – pečivo s uzeninami, nebo tak něco, a při cestě do obchodu projedeme aspoň město a koukneme se, jak vypadá. Město hezké, ale na kopci. V úzkých uličkách šlapeme mezi davy lidí směrem vzhůru, a trochu litujeme, že jsme si nevybrali jiný obchod, někde poblíž řeky. Po koupi občerstvení dojíždíme na nejbližší lavičku podél vody a obědváme a odpočíváme.

Po odpočinku vyrážíme dál, opět podél vody až do městečka Krems an der Donau. Kemp tentokrát obrovský, ale plac, kde mohou kempovat cyklisté byl ještě menší než v předchozích kempech. Jelikož se blížíme k Vídni, tak stoupá i cena za kemp, ale kvalita moc nevzrůstá. Stavíme tedy stan, uzamykáme kola a vyrážíme se projít ještě na chvíli po městě a po promenádě okolo Dunaje.

Po příchodu už jen vaříme večeři, a sledujeme našeho souseda vedle stanu. Milí starší pán se jménem Len Collingwood, jedoucí na rikše bez převodu z Edinburghu do Istanbulu, čímž se zapisuje do Guinessovy knihy rekordu.

Večer opět zapisujeme údaje z tachometru: Dnes jsme najeli 76,12 km za 5 hodin a 30 minut. Překvapivě nás nic nebolí, a na stan si už také pomalu zvykáme, takže se již těšíme na další den a další cyklistickou projížďku.

Odkaz na trasu 3. dne je k dispozici zde:  https://mapy.cz/s/3exm9

DEN 4 (Úterý 7.8.2018) – Krems and der Donau – Klosterneuburg

4. den naší cesty začíná opět stejně. Probouzíme se do teplého slunného dne, teploty na dnešek hlásí opět přes 33°C. Vyrážíme z kempu opět brzy ráno, a stavujeme se do prvního obchodu pro snídani a na nejbližší lavičce opět snídáme s výhledem na řeku.

Dnešek jedeme přes město Tulln, kde provádíme krátkou zastávku na prohlídku města a trasu zakončujeme ve městě Klosterneuburg. Cesta obdobná předchozím dnům, takže shrnutí dne bude stručné, abych se zde zbytečně neopakoval.

V kempu v Klosterneuburgu se shledáváme s dvěma Maďary, které jsme potkali již ve dvou předchozích kempech a dáváme se s nimi do řeči. Ochutnáváme od nich jejich maďarské klobásy, co si vezou na kolech a i nějaký alkoholický nápoj podobný slivovici. Domluva občas trochu pokulhává, protože já bych mluvil nejraději anglicky, jeden z maďarů německy, a třetí maďar s mou přítelkyní zase rusky.

Na večer se vydáváme ještě projít se po městě, abychom poznali místa i odjinud než z kola a pomalu už se těšíme na další den, kdy nás bude čekat Vídeň.

Zápis z dnešního tachometru: 72,76 km za 5 hodin a 4 minuty

Odkaz na trasu 4. dne je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/3exmn

DEN 5 (Středa 8.8.2018) – Krems an der Donau – Vídeň – Petronell-Carnuntum

Ve středeční den nás čeká cesta směrem přes Vídeň. Vyrážíme brzy ráno, neboť na poledne hlásí opět kolem 35°C a ikdyž se dvakrát denně mažeme 50tkovým opalovacím krémem, na našich tělech už trochu obtisk sluníčka vidět je.

Z kempu do Vídně je to kousek, takže plánujeme se stavit v nejbližším obchodě pro ranní snídani a nasnídat se až v parku ve Vídni. Jelikož bychom dneska měli mít méně kilometrů, máme v plánu si trasu prodloužit přes centrum Vídně a projet se porozhlédnout po několik místních památkách. Po snídaní tedy vyrážíme do centra Vídně. Překvapují nás téměř všude po Vídni cyklostezky a vlastní semafory pro cyklisty.

Památek ve Vídni je k vidění nespočet, a proto se zde nebudu rozepisovat, kde všude jsme byli. Vše je patrné z přiložených fotografií a mapy.

V centru Vídně, v době sucha byla téměř vyschlá řeka „Wien“, ale park i tak stál za to. Po prohlídce centra města jsme se vydali na ostrov uprostřed Vídně obklopený ze všech stran řekou Dunaj. Na ostrově se nachází téměř pouze stezky, cyklostezky a větrníky. Když skončil ostrov a my přejeli zpátky na jižní stranu pevniny, skončila i krásná a perfektně značená cyklostezka. Od Linzu až do Vídně byla cyklostezka perfektní a člověk se na ní nemohl skončit. Jakmile však člověk přejede Vídeň, vše tohle bohužel končí. Cyklostezka je vedena podél rušných silnic a dálnic, a povrch se také výrazně zhoršil.

Po Vídni nás cyklostezka vede přes Vídeňské letiště. Jedeme téměř až přes terminál, a tak si v okolí letiště děláme zastávku a fotíme si pár letedla, kdy přibližně co dvě minuty to přiletí jedno letadlo a přistávali nám kousek nad hlavou.

Za letištěm pro nás začínal těžký úsek. Vítr se silně opíral proti nám, a asfaltové stezky vystřídal štěrkový povrch. Do toho stále 33°C ve stínu a nám postupně ubývali síly. Všude v okolí byli větrníky, což nám utvrzovalo v tom, že vítr zde fouká asi velice často. Když už jsme byli ze sluníčka téměř vyschlý a vyčerpaný, projíždíme přes vesničku Scharndorf, ve které na náměstí byl bazén a v něm se koupalo nějaké dítě. Nedalo nám to a jeli jsme se zeptat, zda ten bazén je veřejně přístupný a zda se můžeme také vykoupat. Překvapivě odpovědi byly ano, a tak jsme se na autobusoví zastávce převlékli do plavek a skočili zchladit naše rozpálená těla. Příjemné ochlazení.

Do dalšího kempu to pak bylo posledních cca 10 kilometrů a tak jsme se vydali dokončit naší dnešní trať.  Kempovali jsme ve městečku Petronell-Carnuntum, v malém kempu u tenisového klubu. Tachometr nám za dnešní den ukazuje 75,69 km za 5 hodin a 56 minut. V kempu si po sprše a večeři popovídáme s ostatními spolubydlícími v kempu, kde zjišťujeme že někteří cyklisté vyjížděli už ze Švýcarska podél Dunaje a jedou až do Budapeště, nebo naopak objíždí téměř celou českou republiku dokola. Po náročné anglické debatě se vydáváme spát a nabrat tak síly na další den.

Odkaz na trasu 5. dne je k dispozici zde:  https://mapy.cz/s/3exmq

DEN 6 (Čtvrtek 9.8.2018) – Petronell-Carnuntum – Bratislava – Malacky

Na čtvrtek máme naplánovanou nejdelší cestu, kterou projedeme zbytek Rakouska na hranice a pak přes Slovensko a Bratislavu směrem na sever. Už se těšíme, jak v Bratislavě změníme směr jízdy na sever, protože celý týden nám foukalo z jihovýchodu proti nám.

Směrem na Bratislavu se stav cyklostezky trochu zlepšil, ale stále na perfektní stav krytu směrem do Vídně to stejně nemělo.

První zastávku dne si plánujeme až přímo na Bratislavu, s nápadem, že bychom si konečně mohli dát teplý oběd někde v nákupním středisku, vzít si ho sebou, a poobědvat někde v přírodě. Jak jsme si to naplánovali, tak jsme to provedli. Přítelkyně v Bratislavi před nákupním centrem hlídala kola, a já vyrazil nakoupit nějaké pití a teplé jídlo, které jsme pak spořádali v sadu Janka Krála.

Po obědě jsme přejeli přes most SNP, ze kterého jsme měli krásný výhled na Bratislavský hrad, ale jelikož jsme zde byli i loni, tak jsme prohlídku Bratislavy dost urychlili. Z centra Bratislavy jsme se vydali na zříceninu hradu Devín, a pak radostně na sever, kde se nám popové za celý týden opřel vítr do zad, a kola jela téměř sama.

U hradu Devín jsme proklínali stav krytu cyklostezek, neboť kořeny zde dělají ze stezek doslava tankodrom, a při každém přejezdu kořenů jsme se báli, aby nám naše nosiče na kolách tyto nárazy vydrželi.  Za koncem Bratislavy jsem objevili občerstvení u cesty, kde čepovali točenou kofolu, a jelikož teploměr u občerstvení hlásil téměř 36°C ve stínu, rozhodli jsme se zde na chvíli zchaldit a odpočinout si.

Po odpočinku následovala už jen cesta neustále směrem na sever až ke městečku Malacky, kde jsme měli nalezený další kemp. Nacházeli jsme se již na Slovenku, a tak cena kempu šla rapidně dolů. Nejdříve jsme se báli, jak kemp bude vypadat, ale nakonec jsme usoudili, že tento kemp, byl ze všech kempů, co jsme za ten týden navštívili, nejlepší. Měl dokonce dva bazény zdarma pro veřejnost, takže jsme se hned po příjezdu mohli znovu zchladit, ale zároveň byl obrovský a nabízel i občerstvení s pivkem až do večera.  

Kola jsme připevnili pevně ke stromu naproti stanu, zapsali údaje z tachometru, které byly 87,17 km za 5 hodin a 45 minut a po sledování jasné noční oblohy jsme se vydali nabrat síly spánkem do stanu.

Odkaz na trasu 6. dne je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/3exmt

DEN 7 (Pátek 10.8.2018) – Malacky – Břeclav – Vranovice

Páteční den měl dle původních plánů být ten poslední. Avšak, jelikož jsme měli stále dost sil, rozhodli jsme se naši cestu na kolech prodloužit. Původně jsme chtěli končit ve městě Břeclav, ale po přepočítání plánů jsme chtěli v sobotu dojet až do Brna.

Cesta po Slovenku byla dnešní den více méně pouze štěrková. Když jsme přejeli do České republiky, tak se to sice změnilo, ale ne zrovna o moc. První zastávku dne jsme měli až v Břeclavi, ale to pouze z důvodu, že jsme dříve nenašli žádné jiné funkční občerstvení. V Břeclavi, kam jsme dojeli s hladovými žaludky jsme si našli pizzerii, a poprvé za týden, jsme si opravdu došli někam do restaurace na pořádné jídlo. Při obědě nás zastihla průtrž mračen, takže naše kola připevněné k zahrádce totálně promokla, ale jelikož o půl hodinu později, svítilo zase jasně sluníčko a teploty byly stále nad 30°C, tak naše zavazadla rychle uschla.

Po shlédnutí předpovědi, jsme se z důvodu hlášených velkých bouřek na noc a večer rozhodli, že poslední noc strávíme někde v penzionu, abychom si naši cestu zakončili pěkně v konfortu. Ubytování jsme doufali, že najdeme až na místě někde poblíž obce Dolní Věstonice, ale když jsme tam přijeli, všude měli plno. Zapli jsme si tedy internet na mobilu a pomocí bookingu jsme našli snad jediné volné ubytovaní na dnešní noc v daném okolí.

Obloha se mezitím zatáhla a mi posledních pár kilometrů do obce Vranovice, kde jsme měli nakonec nalezný penzion, museli jet v předbouřkovým větru, který samozřejmě začal foukat zase proti nám. Dojeli jsme jen tak tak, a pár desítek minut po příjezdu začal přívalový déšť.

Na závěrečný večer jsme se rozhodli oslavit naš splněný cíl cesty v místní restauraci penzionu, kde jsme si objednali místní specialitu – hamburger s hranolkami a po několik doušcích místních alkoholických nápojů jsme se vydali strávit noc do měkkých postelí.

Nakonec jsme za pátek najeli dle tachometru 85,97 km za 5 hodin a 51 minut a další den nás čekala už pouze cesta do Brna a zpátky domů.

Odkaz na trasu 7. dne je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/3exmw

DEN 8 (Sobota 11.8.2018) – Vranovice – Brno

Poslední den naší výpravy, a my měli naplánovaný poměrně krátkou cestu. Do Brna to bylo něco přes 30 kilometrů, a tak jsme nemuseli vůbec zpěchat.

Když jsme ráno vyráželi z ubytování na pokračování naší cesty na kole, poprvé za týdne jsme byli nuceni obléknout bundu, neboť ráno bylo ještě poprvé velice chladné.

Cesta ubíhala velice rychle a tak když jsme dorazili do Brna tak jsme se ještě stavili na oběd, a poté na prohlídku pár zajímavých míst v tomto městě. Po doražení na nádraží jsme šel k přepážce koupit jízdenku pro zpáteční cestu domů. Bohužel námi zjištěný vlak, kterým jsme chtěli jet byl opět obsazený, a jediný volný byl ten, co měl odjíždět za 4 minuty v době, kdy mi to paní pokladní říkala. Na rychlo jsme tedy koupili jízdenky, vzali kola na ramena, neboť jsme museli sbíhat a vybíhat opět několik schodů a vyrazili na nástupiště.

Po příjezdu vlaku se soukáme do vlaku jako ti poslední, ale zjišťujeme, že do tohoto vlaku značky Raijet, se ne do všech stojanů vejdou naše obří pneumaticky rozměru 29‘. Moje kolo jsem tam ztěží nakonec nacpal, ale přítelkyně kolo jsme museli nechat v uličce. Naštěstí jsme byli v posledním vagónu, takže to průvodčímu nevadilo.

Tím jsme zakončili naší cyklistickou tůru podél dunaje, a při závěrečné 2,5 hodinové cestě vlakem jsme si už jen opsali poslední údaj z tachometru, za poslední den, ve který jsme ujeli posledních 35,71 kilometrů za 2 hodiny a 44 minut.

Odkaz na trasu 8. dne je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/3exmz

Shrnutí:

Celkem jsme tedy ujeli za 8 dní dle tachometru 561 kilometrů. Nohy, zadek ani ruce nás nakonec k našemu překvapení vůbec neboleli. Cestu jsme si užili, moc se nám náš výlet líbil, a všem ho doporučujeme. Celkem nás cesta vyšla na 8900 Kč i s jízdenkami, pojištěním, ubytováním a jídlem za dva lidi

Cyklostezka podél Dunaje až do Vídně parádní, za Vídní už to není žádná sláva, ale pořád je to z větší části stále cyklostezka. Od Linzu až do Břeclavi je to opravdu poměrně pořád po rovině, ale jakmile člověk chce uhnout ze stezky od Dunaje a navštívit nějaké zajímavé památky nebo vyhlídky, musí dost do kopců.

Tento osmidenní výlet byl úplně náš první vícedenní výlet na kolech a myslím, že jsme ho zvládli bez větších problému, takže doporučujeme i amatérům jako my 😉

Odkaz na mapy.cz s celou námi projetou trasu je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/3exmF