Madeira

DEN 1. (10.9.2018) – Přílet na Madeiru, půjčení auta, ubytování a rychlá procházka po městě Funchal

Po příletu na Madeiru do města Santa Cruz, kde se nachází jedno z nejnebezpečnějších letišť, si ještě na letišti vyzvedáváme klíčky od pronajatého auta, a na obřím letištím parkovišti, si našeho malého peguota nacházíme a házíme do něj naše zavazadla.

Pak nastává cesta na ubytování. 90% cesty vede sice po místní dálnici, která je zcela zdarma, avšak jsme poměrně překvapeni, že v některých úsecích dálnice musíme podřadit až na dvojku, aby naše autíčko dokázalo vyjet na dálnice poměrně prudké stoupání. Kvalita silnic je však na ostrově úplně perfektní, nikde žádné výmoly, žádné záplaty. Všude téměř nový povrch silnic.

DEN 2 (11.9.2018 dopoledne) – Levády, vodopády a nejdelší tunely

Další den nás již čeká první turistický výlet. Na začátek jsme si vybrali procházku podél levád, s několika dlouhými tunely, vodopády a výhledy na okolí z vrcholku hor.

Autem přijíždíme na startovní parkoviště daného turistického výletu, a po výstupu z auta začínáme mrznout, neboť venku je poměrně chladno. Naštěstí se v průběhu výletu výrazně oteplilo, a tak jsme dokončovali výlet a i zbytek dovolené pouze v krátkém tričku a v šortkách.

Již od prvních metrů vede naše trasa kolem levády „do Norte“. Vody je v levádě spousty, sem tam i nějaká rybka v ní propluje, a všude kolem levád spousty rozkvetlých květin, zejména opuncií.

Po prvním kilometru na naší trase nás čeká první tunel. Zprvu z něho máme respekt, který se ještě více zvětšuje, když zjišťujeme, že v tunelu má více prostoru leváda než my, a že průchozí prostor v některých místech je pouhých 140 cm na výšku a 30 cm šířky pochozí plochy vedle levády.  Délka prvního tunelu byla cca 600 m, ale díky kvalitní čelovce bylo v tunelu poměrně dobře vidět.

Po průchodu pomocí tunelu skrz horu je výrazně znát i změna teploty na opačných koncích hory. Slunce se zde silně opírá o skály a z nás začínají stékat čůrky potu z vedra. Pokračujeme nadále v cestě, po které potkáváme celou řadu menších ale i velmi dlouhých vodopádů, a jeden 900 m dlouhý tunel.

Přibližně v jedné třetině trasy odbočuje cesta pryč od levády, a nám začíná velké výškové klesání a následně ještě větší stoupání. Pomocí klacků jsou na cestě tvořeny schody, jejichž počet přestáváme u čísla 300 počítat. Výšlap na vrcholek hory však stál za to, a my se ocitáme nad mraky a před námi se otevírají překrásné výhledy do okolí.

Po zvážení našich fyzických sil, a zdravotní indispozici, se rozhodujeme, že na této výhlídce naší cestu ukončíme a vrátíme se zpět k autu stejnou cestou. První turistický výlet nás velice potěšil, neboť jsme si užili překrásné levády, dlouhé tunely, velké vodopády i výhledy z vrcholku hor do okolí.

Celkem jsme ušli 14 km (v původním plánu však byl okruh 17,3 km) a cesta nám trvala cca 5 a půl hodiny.

Odkaz na plánovaný okruh je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/3dVHU (my jsme skončili u bodu 126 a vrátili se stejnou cestou zpět).

DEN 2 (Odpoledne) – Skleněná vyhlídka Cabo Girao a pobřeží města Funchal

Při cestě z prvního výletu zpátky na ubytování jsme se ještě zastavili na skleněnou vyhlídku Cabo Girao, od kaď byl úžasný výhled na město Funchal, na oceán, a útesy pobřeží. Část podlahy vyhlídky byla provedena ze skla (mimochodem, jedna z desek ze skla byla prasklá), a skrz podlahu vyhlídky tak bylo vidět několik desítek metrů (možná i stovky metů) dolů na pobřeží oceánu.

Na závěr cesty jsem pak ještě udělali zastávku u pobřeží ve městě Funchal, kde jsme se prošli podél místních přírodních placených bazénů, jejž tvořily hlavní místo, kde se dalo koupat, a poté jsme prošli tunelem skrz místní horu a vyšli na překrásné malebné kamenné pláži, kde jsme se v oceánu smočili my. Bez obutí se do oceánu lezlo velice špatně, neboť kameny byly na bosou nohu poměrně nepříjemné ostré, ale ani to nás neodradilo. A ač bylo poměrně pěkné počasí bez větru, vlny a proud v oceánu měl velkou sílu, takže na jednu vlnu nás oceán odvlekl až 10 metrů do hlouby, ale s další vlnou nás zase vymrštil o deset metrů směrem k pláži, takže koupání nebezpečné (krom vylézání na břeh) nebylo.

DEN 3 (12.9.2018) – Vodopád Risco

Třetí den se vydáváme na velice známou místní turistickou atrakci a to největší vodopád na Madeiře – vodopád Risco. Autem přijíždíme na parkoviště v nadmořské výšce 1270 m.n.m. a pěšky se vydáváme od údolí Rabacal. Cestou potkáváme stovky turistů, takže je jasné, že zdejší místo bude velice populární.

Průvodce nám doporučuje ve zdejších místech navštívit i místo s názvem 25 pramenů, ale to odmítáme z důvodu, že se nám nechce vracet stejnou cestou zpět a odpoledne chceme stihnout ještě další výlet.

První dva kilometry naší cesty jsou vedeny po asfaltové cestě. Dokonce zde jezdí i autobus. Výhledy do okolí, kde se všechno zelená nám však vyhovují, a tak jdeme raději cestu po svých. V Rabacalu, který je v nadmořské výšce 1063 m.n.m. končí asfaltová cesta a dál k vodopádu vede již přírodní pěšinka, podél které je opět spoustu rozkvetlých keřů a opuncií.  

Po několik stovek metrů je již z dáli vidět veliký vodopád, a každým dalším metrem co se k němu přibližujeme, se zvětšuje. Někde jsme se dočetli, že má na výšky přes 100 m, takže opravdu pořádný kousek. U vodopádu si dáváme svačinu, fotíme vodopád ze všech stran a pak se vydáváme na výšlap na vrcholek vodopádu. Cesta nás vede téměř džunglí, a je vidět že touto cestou až tolik lidí nechodí, neboť je místy poměrně zarostlá a úzká. Přibližně po 6 kilometrech od začátku trasy se konečně dostáváme na vrcholek vodopádu, k jezírku Lagoe do Vento. Do tohoto jezírka padá další velký vodopád a nachází se zde o 90% méně lidí, takže je tu příjemný klid a ještě lepší výhled. Dokonce se dá vystoupat na skalku přímo na vrcholku vodopádu Risco a pozorovat tak lidi dole pod vodopádem, kde jsme si ještě před chvíli fotili vodopád i my. Návštěvu tohoto jezírka určitě doporučujeme neopomenout, neboť je zde možná ještě krásněji nežli dole pod vodopádem.

Na závěr nás už čeká výšlap na vrcholek kopce do nadmořské výšky 1327 m.n.m a poté podél levády cesta zpět k autu, kde nás čekalo podél plného parkoviště zaparkovaných aut i několik desítek krav povalující se před auty.

Celkovou délku tohoto výletu nám naměřila GPS v hodnotě necelých 12 km a zvládli jsme ji za 5 hodin čistého času. Odkaz na mapy.cz naší trasy je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/3e3yW

DEN 3 (12.9.2018 – odpoledne) – Levády ve výškách

Z vodopádu Risco jsme se vydali hned na další kratší odpolední výlet a to na levády ve výškách. Naše auto jsme zaparkovali v městečku Lombada, ze kterého hned vede levádová cestička, která byla naším dnešním odpoledním cílem.

První levádou kolem které jsme šli, byla leváda Nova. Opět moc krásná leváda, a jak již název našeho výletu vypovídá, byla situována poměrně vysoko, nebo spíše řečeno, pod námi byla poměrně příkrá skála, takže byli i moc krásné výhledy. Zábradlí, které mělo zajišťovat bezpečnost, však v některých místech bylo rozbité a někde dokonce chybělo, takže člověk musel mít místy pevnou chůzi a nemít strach z výšek, neboť se šlo opět po úzké betonové zídce levády, která měla místy pouhých 30 cm.

Přibližně v půli cesty nás čekal krátký tunel skrz horu a za ním se skvěla již hlavní atrakce naší cesty – vodopád stékající přes cestu. Sice jsme průchodem pod vodopádem byli trochu mokří, nic to ale nezměnilo na to, že to byla prostě parádní podivaná.

Za vodopádem pokračujeme dále po zídce levády, kde nás po chvíli čeká strmý sestup o několi set metrů dolů k druhé levádě s názvem Levada de Morinho. Po ní pokračujte až téměř do cíle naší cesty, pod městečko Lombada. Tato leváda byla sice místy značně zarostlá, ale za celou délku trasy jsme potkali pouze 2 lidi, takže v dané oblasti je krásné ticho a klid.

Druhý náš výlet měřil 9,2 kilometry a zvládli jsme ho svižnou chůzí za 2 a půl hodiny.

Odkaz našeho výletu na mapy.cz je opět k dispozici zde: https://mapy.cz/s/3e3FQ

DEN 4 (13.9.2018) – Cesta do pekla

Na čtvrtý den naší dovolené jsme si vybrali za výlet cestu do pekla, nebo-li inferno. Cestu našeho výletu jsme započali v Queimadasu, u pár slaměných baráčků a od saď jsme už pokračovali podél levády „do Caldeirao Verde“, která nás provázela prvních 7 kilometrů cesty. Cesta podél levády vedla po vrstevnicích dané hory, občas v zalesněné části se spousty květinami, jindy zase ve skalnaté části s výhledy do okolí a na okolní vrcholy hor.

Po šesti kilometrech cesty nás čekal první větší vodopád, schovaný v malebném zákoutí skal Caldeirao Verde. Od vodopádu pak leváda vedle na strmé skále, takže kdybychom nešli polovinu cesty přímo v mracích, byli by úžasné výhledy do okolí. Na levádě byl potřeba opět pevná noha a krok, neboť místy se opět nacházely cesty pouze na levádových zídkách o šířce max. 30 cm. Na to jsme si sice již za první tři dny zvykli, ale na množství lidí, kterým jsme se museli na těchto zídkám vyhýbat nikoli.

Přibližně ve ¾ cesty k infernu se cesta prudce zvedá vzhůru a nás čeká výšlap 300 schodů do vrcholků skal. Výšlap do schodů nám zpříjemňují vodopády nacházející se v jeho těsné blízkosti.

Přibližně po 11-ti kilometrech konečně docházíme vyčerpaní do pekla. Peklo neboli inferno, je skalní stěna, která nás obklopuje v šíři téměř 270°, a ze které se ze všech stran padá voda, takže je to dohromady jeden velmi široký vodopád, avšak s velmi tenkými čůrky vody. Zde v pekle si dáváme svačinu, otáčíme se zpět, a vracíme se stejnou cestou zpátky k autu.

Abych se přiznal, skalní stěna inferno nás moc neoslovila. Na výletu však bylo úžasné to, že pouze na cestě tam jsme museli projít téměř 15-ti tunely rozmanitých tvarů. Jedny byli úzké, že byl problém se do nich vchodem vůbec dostat, jiné zase nízké až 130 cm, takže jsme museli jít většinu tunelu velmi shrbený a v dalších zase byli udělané výklenky s výhledem do okolí. Díky těmto tunelům jsme si nakonec tuto zajimavou procházku v mračnech poměrně užili.

GPS nám na tomto výletě zaznamenala 22 km, které jsme zvládli za 6 hodin a 40 minut čistého času.

 Odkaz na trasu je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/3e3JR

DEN 4 (13.9.2018 večer) – Večerní procházka po městě Funchal

Aby toho pro dnešek nebylo málo, tak jsme se na večer vydali ještě na krátkou procházku po hlavním městě Funchal.

Do centra města jsme přijeli autem, ale nalézt volné parkovací místo je zde evidentně umění. Na placených parkovacích stání naprosto plno, neplacené parkovací stání ještě plnější. Lidé parkují všude, na žlutých čárách, na zastávkách MHD, ale i přímo na kruhových objezdech. Průjezdem města potkáváme snad 5 aut odtahových služeb, takže někde na nevyhrazeném stání se auto bojíme nechat. Jediné volné parkovací místo se nám daří najít zhruba po 40 minutách.

Ve Funchalu procházíme několika pěkně rozkvetlými parky, dále jdeme k přístavu pro lodě, a procházíme také kolem muzea Christiana Ronalda, u kterého má fotbalista svou sochu. Nejkrásnější na promenádě města jsou ale palmy, které lemují téměř celou promenádu městem. U koncové stanice lanové dráhy, která umožňuje turistickou dopravu do botanické zahrady nacházející se o několik stovek výškových metrů výše nad Funchalem, stáčíme svou cestu a skrz ulici plnou restaurací se vracíme zpět k autu.

DEN 5 (14.9.2018 dopoledne) – Východní cíp Madeiry

Pátý den jsme si naplánovali jako „odpočinkový“. V plánu máme objet celý ostrov dokola. Včasně z rána vyrážíme na nejvýchodnější část Madeiry na místní útesy. Na parkoviště dorážíme kolem 08:30 a jsme moc rádi, že jsme si dnes přivstali. Jsme tu teprve druhé auto, takže celou cestu máme klid na focení a užívání si cesty. Když jsme vraceli zpět tak aut tu bylo přes 400 a lidí na útesech ještě 10x více.

Cesta po východním cípu se dá přirovnat cestě na poušti. Všude je vyprahlo, nikde náznak živé rostliny, všude pouze červené skály. Oproti poušti tu jsou však všude nádherné útesy a výběžky do oceánu, průzračná mořská voda a naprosto úžasné výhledy na krajinu a zajímavý skalní povrch ostrova.

Na nejužším místě celého výběžku se ocitáme na hřebeni strmé skály, kde za zábradlím cesty je strmý spád skály až do oceánu. Naprosto úžasná podívaná. Na samém konci výběžku ostrova se nachází jako na správné poušti oáza s palmami. Nabízejí tu občerstvení, ale my jsme zde příliš brzy, takže ještě nestihli ani otevřít.

Cestu zpátky už se prodíráme mezi davy lidí a znovu děkujeme tomu, že jsme sem vyrazili včasně z rána. Cesta nám zabrala téměř 3 hodiny a nachodili jsme kolem 8 kilometrů.

Odkaz na mapy.cz k dispozici zde: https://mapy.cz/s/3e4R5

DEN 5 (14.9.2018 odpoledne) – Porto Moniz – přírodní bazény

Po východě Madeiry míříme autem na sever, k městečku Santana. Zde se mají nacházet proslulé slaměné malé Madeirské baráčky. Bohužel jsem si asi naplánovali špatné místo, protože jsme na místě dokázali nalézt pouze jeden.

Po severní straně ostrova míříme dále do mestečka Seixtal, kde si jdeme prohlédnout místní přírodní bazény. Zde v tomto městě je vstup do přírodních bazénů zdarma, ale jelikož je pouhých 18°C a sluníčko naší cestě moc nepřeje, rozhodli jsme se od vykoupání v těchto bazénech opustit. Místo toho jsme obdivovali zbarvení spousty krabů, které se v bazénech a v jejich okolí vyskytovali.

Dalším místem na programu dne bylo městečko Porto Moniz. Zde jsou přírodní bazény již placené, ale za to více upravované. Když už jsme si řekli, že dnešek je „odpočinkový“ den, rozhodli jsme se tyto bazény navštívit, a určitě jsme neudělali špatně.

Teplo sice nebylo, ale zážitky z bazénů bylo spousty. Přírodní bazény na Madeiře fungují tak, že jsou udělané betonové zídky na hraně s oceánem, a za zídkou je klidná a slaná voda, nazývaná přírodní bazén se dnem z klasického mořského dne porostlými korály. Hloubka v bazénech je však velká a tak na korálové dno člověk bez potápění nedosáhne.  Po betonových zídkách na hraně s oceánem může člověk chodit, nebo sedět na nich, někdy se však stane, že přijde vlna, která se nerozrazila o skály před zídkou a rozrazí se až o betonovou zídku, a náraz vlny smete všechny ze zídky do vnitřku přírodního bazénu. Člověk se sice nemůže chvíli vynořit, ale jinak je do děsná sranda.

DEN 5 (14.9.2018 odpoledne) – Západní cíp Madeiry a vyhlídka ve Pico dos Barcelos

Další zastávkou dnešního dne je nejzápadnější místo ostrova Madeira. Tím je maják u městečka Ponta do Pargo. V okolí majáku je opět majestátní výhled na celý oceán. Prostor v okolí majáku je opět vyprahlý, obdobný jako na východním cípu Madeiry, avšak rostou tu nádherné kaktusy.

Projížďku kolem celého ostrova zakončujeme na jihu, poblíž našeho ubytování na vyhlídce Pico dos Barcelos. Na vrcholku vyhlídky vyčnívají dva nádherné stromy a z jejich okolí je opět nádherný výhled na celé město Funchal, oceán i hory tyčící se nad městem a na celé řady rozkvetlých květin.

Projížďka autem z celého dne je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/3e53B

DEN 6 (15.9.2018) – Nejvyšší hora Madeiry – Pico Ruivo

Když jsme si na předpovědi počasí přečetli, že dnešek má být slunný, vyrazili jsme brzy ráno na výpravu na nejvyšší horu Madeiry – Pico Ruivo.

Autem jsme dorazili na parkoviště na horu Pico Arieiro (1818 m.n.m), oblékli se do bund, neboť venku bylo 7°C a vyrazili na výpravu. Z jedné strany hor pod námi pluli mraky bílé a husté jako peřiny a z druhé strany hor byl famózní výhled do celého okolí.

Cesta na nejvyšší horu byla sice dlouhá necelých 7 kilometrů, ale začínali jsme na výšce 1818 m.n.m, museli jsme klesnout na výšku 1497 m.n.m. a poté opět vystoupat na nejvyšší horu 1862 m.n.m. Tam se otočit a jít stejnou cestu zpět k autu.

Po první půl hodině cesty kdy jsme si užívali naprosto dokonalé panoramata se výrazně oteplilo, takže jsme uklidili bundy do batohu a v průběhu cesty jsme je již nevytáhli. Naopak jsme měli vytáhnout opalovací krémy, neboť když jsme dorazili zpět k autu, byli jsme celí spálení a teploměr hlásil 27°C.

Cesta probíhala ve stylu, že první 4 kilometry jsme téměř jen a pouze klesali dolů a rozhlíželi se všude po okolí a kochali se krásnými pohledy, výhledy z vyhlídek a nerůzných tvarů skal a hledali, na kterou že z vrcholků hor to vlastně jdeme. A poslední tři kilometry na vrcholek hory jsme naopak jen a pouze stoupali. Několikrát jsme si stoupání naštěstí zkrátili pomocí tunelů, ale hned za nimi jste stoupali dále. A stoupali jsme hodně. Stoupali jsme po schodech, které bylo za celou trasu přes 3000. Ale výsledek stál za to.

Nejvyšší horu (1862 m.n.m.) jsme zdárně pokořili a užili si ty nejlepší panoramatické výhledy na Madeiře, jaké jen mohou být. Na vrchol hory jsme dorazili v nejlepší poslední chvíli jakou to jen šlo, protože přibližně po 15 minutách co jsme započali náš sestup se přihnal mrak a z nejvyšší hory nebylo naprosto nic vidět.

Naopak za příchod mraku jsme byli vcelku rádi. Za prvé přišlo mírné ochlazení, jinak horkého dne, a za druhé nám mrak vytvářel nové krásné scenérie výhledů. Teplé skály dlouho zadržovali postup mraků, takže na hřebenech hor to vypadalo jako jedna velká bílá stěna, které se dlouhých desítek minut nemohla přes hřeben převalit. A když už se převalili, hřeben hor bylo to jediné, co bylo nad mrakem, takže jsme se procházeli po nebeské stezce v mračnech přesně v místech, kde při cestě na nejvyšší horu jsme mohli vidět strmý spády skály hned za zábradlím pěšiny.  

DEN 7 (16.9.2018) – Útesy severního pobřeží

Předposlední den naší dovolené se vydáváme na turistický výlet po útesech severního pobřeží Madeiry. Naše auto parkujeme kousek před městečkem Machico a vydáváme se na začátku trasy pokořit několik stovek schodů vzhůru abychom se napojili na cestu podél Levád s názvem „Levada do Canical“. Po cestě trochu obdivujeme a zároveň litujeme místní obyvatelé, kteří zde žijí, neboť i o ni mají své domy podél levád, ale nejbližší silnici až dole pod kopcem, kde parkujeme. Tudíž musí každý den vyjít stovky schodů, někteří dokonce kolem 600 schodů, aby si došli k poštovní schránce, nebo ke svým autům.

Podél levády nás čeká přibližně nějakých 7 kilometrů cesty. Leváda je poměrně dobře upravená, a kolem ní je vysázeno spousty rozkvetlých květin. Zároveň je z ní pěkný pohled do údolí na rozlehlé městečko Machico.

Po 7 kilometrech cesty přicházíme na rozcestí, ale jelikož si chceme cestu trochu zkrátit, nevydáváme se po značené cestě podél levád, ale zkratkou dle map. Cesta zkratky se nám však bohužel po pár stovkách metrů ztrácí před očima a tak se musíme prodírat houštím a pomocí GPS vyšplhat na značenou trasu. Zkratka v tomto případě nebyl moc dobrý nápad.