Vysoké Tatry

Pro poslední zahraniční dovolenou pro rok 2019 jsme si vybrali krásu Vysokých Tater. Letos jsme již byly na kolech (viz. http://ttydytstudio.4fan.cz/svettydytu/cestovani/mohan/) a procestovali i historická města Itálie (viz. http://ttydytstudio.4fan.cz/svettydytu/cestovani/italie/) a tak přišel čas ještě pořádně provětrat nohy na horské turistice a Vysoké Tatry se nám pro to zdály naprosto ideální.

Seznam tipů jaké vrcholy Vysokých Tater bychom chtěli navštívit jsme si našli na internetu, ale co opravdu vylezeme jsme nechali až na improvizaci, kondici a hlavně počasí. 

Přes booking.com jsme si zarezervovali ve městečku Ždiar jeden apartmá na 4 noci, s tím že zbylé ubytování nalezneme až v průběhu dovolené.  Poté jsme zabalili to nejpotřebnější a vyrazili na Slovensko.  Ubytování jsme měli sice na kraji Vysokých Tater, ale z okna jsme měli skvostné výhledy na jednotlivé vrcholky zdejších hor. 

DEN 1. (4.8.2019) – Bílá voda – Zelené pleso – Velká Svišťovka – Skalnaté pleso – Tratranská Lomnice

Na první výlet po Vysokých Tatrách si vybíráme okruh, který je nejblíže našemu ubytování. Vstáváme před 7 hodinou ranní a okolo 7:30 hodin jsme autem již na parkovišti u Bílé vody. Myslíme si, jak jsme vstali brzy, ale na parkovišti přijíždíme na úplně poslední volné parkovací místo. Překvapuje nás, jaké davy lidí se chystají na stejný výlet jako my, ale přikládáme to tomu, že je neděle a doufáme, že další dny budou lepší. 

Z bílé vody se vydáváme pešky na Zelené pleso. Cesta vede mírně do kopce, ale víceméně přes a podél potoka Bílá vody. Voda je průzračná, ale ledová. Během dne se mění počasí jak na houpačce, což v souhrnu dne způsobilo, že jsme 5x zmokli, jednou sněžilo a 4x jsme uschli na sluníčku. 

U Zeleného plesa si dáváme svačinu a poté se vydáváme po červené turistické značce na Černé pleso. Jsme rádi že 98 % lidí míří někam jinam, ať už na Jahnačí štít nebo na velké Bílé pleso, takže od Černého plesa na Velkou Svišťovku jdeme téměř sami.  A právě až u Černého plesa si pořádně začínáme užívat ty krásy přírody a ticha a klidu, neobtěžování žádnými lidmi procházející okolo nás. Klid pohoda a krása přírody narůstá, ale s tím narůstá i obtížnost trasy. Na Velkou Svišťovku nás čeká na trase 1,5 kilometru 400 metrů převýšení a místy se jedná spíše o lezení po skále a řetězech, než po výšlapu na kopec jak jsme zvyklí z České republiky. Já si to užívám, avšak přítelkyně, která má strach podobné pocity jako já nezažívá. 

Když však vystoupáme na vrchol Velké Svišťovky je vše zapomenuto, a výhledy do celého okolí si užíváme oba. Z Velké Svišťovky pokračujeme dále po červené turistické značce směrem na Skalnaté pleso. Tentokrát už opět s velkým davem turistů, a po suťové cestě velkých vratkých balvanů. Pocit strachu se u přítelkyně neustále zvyšuje, mě však připadá cesta příjemná až poklidná. 

U Skalnatého plesa přemýšlíme, že bychom lanovkou vyjeli na Lomnický štít, neboť jinak se na tento vrchol nedá dostat, avšak fronta na lanovku je větší než chuť se podívat na vrchol a tak vyrážíme po sjezdovce směrem dolů do Tatranské Lomnice. Alternativou přímé cesty po sjezdovce byla modrá turistická cesta oklikou, která byla sice o 5 kilometrů delší, ale rozhodně by byla lepší než cesta po sjezdovce, kudy jsme šli my. Sjezdovku nedoporučujeme, cesta dolů trvala snad déle než cesta nahoru, neboť sráz kopce byl až příliš velký na to, jít přímým směrem dolů.

Z Tatranské Lomnice zpátky na parkoviště k autu to již sice nebylo daleko, ale cesta po náročném první dni již neutíkala, a navíc po vydatném dešti jsme na sobě neměli nic suchého. 

Nakonec jsme měli za první den nachozeno cca 26 kilometrů, 1200 metrů převýšení a zvládli jsme tento okruh ujít za cca 10 a půl hodiny vč. přestávek a nálezů všech kešek v okolí. 

Odkaz na záznam trasy na mapách je zde: https://mapy.cz/s/dejezedocu

DEN 2 (5.8.2019) – Vodopády studeného potoka

Druhý den jsme po vyčerpávajícím výkonu předchozího dne pojali jako odpočinkový, a na program jsem zařadili nejsnadnější z naplánovaných výletů – trasu podél vodopádů studeného potoka. 

Tentokrát jsme parkovali přímo v Tatranské Lomnici, ze kterého byl krásný výhled na Lomnický štít a místa, kde jsme předchozí den chodili. Až k vodopádům studeného potoka vedla modrá turistická značka. Cesta byla místy sice poměrně dost zarostlá, ale značení bylo dobře viditelné. Po cestě jsme šli téměř osamoceni až do doby, než jsme u cesty potkali medvěda. 

Hned vedle cesty, cca 2 metry od nás, si na malinách pochutnával mladý medvěd. Když jsme ho prvně spatřili, já fascinovaně šahám pro foťák, abych si pořídil pamětní fotografii, zatímco přítelkyně instinktivně začíná couvat. Uznám že její nápad je bezpečnější a tak se raději pomalu vracíme o pár metrů zpátky. Mezitím k nás přichází další skupinka lidí, kteří z medvěda dostávají téměř infarkt. Po pár minutých pozorování z dáli mi to nedá, a s foťákem v ruce se přibližuji k medvědovi. Už od prvního pohledu, kdy jsem ho zahlídl, mi přišlo že se nás medvěd bojí více než my jeho. (Tedy více než já, u ostatních se to asi říci nedá). Fotím si jednu fotografii za druhou, a pomalým krokem se dále a dále přibližuji. Medvěd mě chvíli pozoruje postavený na zadních, ale pak se před námi vydá na útěk a my máme volnou cestu k pokračovaní naší turistiky. Zážitek však na celý život. 

Následně se pak napojujeme na frekventovanější cestu podél vodopádů, vyšlápneme si vrcholem až k „obrovskému vodopádu“, který by měl být ze všech největší a poté se vydáváme podél studeného potoka z kopce dolů přes Tatranskou Lesnou zpátky k auto do Tatranské Lomnice. 

Ačkoliv byly vodopády pěkné, v okolí nich byla příroda zpustošena loňskými povodněmi, takže přes potok byly stále tisíce polámaných stromů. I tak se nám výlet líbil, hlavně díky zážitku s medvědem. Okruh měl cca 16,5 kilometru, a zvládli jsme ho za 6 hodin a 44 minut. (opět vč. zastávek, geocachingu a povídání si s medvědem). 

Odkaz na průběh trasy na mapách je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/dehulefute

DEN 3 (6.8.2019) – Dolinami přes Bystrou lávku

Třetí den jsme vyrazili na okruh Dolinami přes Bystrou lávku. Jestli mohu některý z výletů Vysokých Tater nejvíce doporučit, tak je to zřejmě tato lokace. 

Autem parkujeme na centrálním parkovišti u Štrbského plesa a pěšky se vydáváme na žlutou turistickou cestu podél potoka Mlynica. Až k Bystré lávce vede cesta sice stále do kopce, ale jelikož přes jednotlivé doliny není vidět, otevírá se nám každou chvíli nové a nové výhledy. 

Cesta nás vede přímo pod vodopádem Skok, a o několik metrů i přímo nad vodopádem až se pomalu dostáváme k Capiemu plesu. Až doposavad byla cesta poměrně mírně do kopce po pěkných cestičkách. Od plesa až na vrchol Bystré lávky nás však čeká strmé stoupání po vratkých kamenech, zakončené strmým výstupem za pomocí řetězů na Bystrou lávku. Místy potkáváme i v srpnu zasněžení plochy hor, a tak když se zasekneme na Bystré lávce v lidské zácpě, máme se čím kochat. 

V průvodcích jsme se dočetli, že se má jednat o jednosměrnou trasu. Na Bystré lávce jsme pochopili proč, neboť i když v našem případě šli všichni v jednom směru, i tak jsme se na 30 minut u lávky zasekli, než všichni přítomní dokázali přes horský průsmyk přelézt. 

Za Bystrou lávkou nás již čekal „pouze“ sestup dolů kolem Vyšného a Nižného Wahlenbergova plesa. Opět se nám potvrdilo, že cesta dolů trvá přibližně stejně dlouho jako cesta nahoru a že je místy snad i náročnější. 

Po zdlouhavém sestupu jsme konečně po několik hodinách došli zpět k Štrbskému plesu a poprvé toto pleso uviděli. Určitě je pěkné, ale z důvodu, že je jednoduše přístupné pro všechny turisty, ztrácí již takového to kouzlo přírody a nebylo pro nás až tak atraktivní, jako plesa ve výšce 2000 m.n.m. a více. To samé se dalo tvrdit o Jezírkách lásky, které se nachází kousek od Štrbského plesa

Celý okruh Dolinami přes Bystrou lávkou nám trval 9 a půl hodiny a za tu dobu jsme ušli kolem 20 kilometrů a nastoupali přes 1000 m převýšení. 

Odkaz na mapy je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/gosavevado

DEN 4 (7.8.2019) – Výstup na Koprovský štít

Čtvrtý den byl na plánu Výstup na Koprovský štít. Počasí nám příliš nepřálo, a jelikož hlásili na odpoledne silné bouřky, museli jsme si ráno velice brzy přivstat abychom výlet stihli. 

Opět jsme parkovali u Štrbského Plesa, ale tentokrát jsme se vydali přes Jezírka lásky na červenou turistickou cestu vedoucí na Popradské pleso. Pleso jsme si v rychlosti obešli, dali brzkou raní svačinu, a poté vyrazili stoupat do kopců po modré turistické cestě. 

Za každou dolinou jsme doufali, že již spatříme Velké Hincovo Pleso, kolem kterého naše cesta vedla a po několika desítkách výstupech na jednotlivé vrcholky se nám to opravdu podařilo. Velké Hincovo Pleso, které je největší a nejhlubší jezero Slovenska bylo překrásné. Méně lákavé již vypadal výstup na Koprovský štít, který se tyčil přímo nad Plesem. 

Po krátkém obědě jsme se však rozhodli tento vrchol zdolat a tak jsme vyrazili. Ač se jednalo o velmi prudké stoupání, tak cesta na Koprovské sedlo byla poměrně bezpečná a umožňovala fantastické výhledy nejenom do okolí, ale i na rozkvetlé květiny podél cest.

Od Koprovského sedla na Koprovský štít se pak již cesta téměř vytratila a my stoupali pouze po sutinách stále výše a výše, již téměř bez hledání turistické značky, protože cesta byla stejně maximálně přímá co to šlo. Vrchol Koprovského štítu již tolik bezpečný nebyl, přecházelo se přes jednotlivé hrany skal a tak jsme byli rádi, že jsme dosáhli zdárného cíle. Výhledy jsou zde opravdu skvostné.

Jen co jsme se na vrcholku hory otočili na cestu zpět, přišli mraky a déšť. Cesta se nám v mracích pomalu ztrácela před očima a mokli jsme více a více. Když se nám podařilo sejít zpátky až k Popradskému plesu přišli mraky bouřkové a totální průtrž deště. Schovali jsme se v nejbližším přístřešku a přečkali to nejhorší. Poté jsme se již vydali raději asfaltovou cestou k autu, abychom se nemuseli brodit bahenními cestičkami, kterými jsme šli cestu na vrchol.

Nakonec jsme zvládli naší cestu dlouhou okolo 23 kilometrů s převýšením cca 1100 metrů za cca 9 a půl hodiny, ale opět v čase jsou započítané zejména dlouhé čekací doby na přečkání deště a svačinové pauzy. 

Odkaz na záznam naší trasy na mapách je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/pepetajofo

DEN 5 (9.8.2019) – Výstup na Kriváň

Po dni volna, který jsme strávili návštěvou města Poprad, ve kterém jsme vlastně nic zajímavého nenalezli, jsme se přesunuli na západ Vysokých Tater, kde nás čekal poslední turistický cíl, kterým byla hora Kriváň. 

Opět brzy ráno přijíždíme na parkoviště, které se během několik minut zcela zaplnilo a další auta již měla smůlu a musela parkovat o dost dále. Startovní pozici naší trasy jsme měli u Tří studniček a poté jsme se vydali po zelené turistické značce střemhlav vzhůru. Dnes to bylo stále stejným sklonem polovinu trasy vzhůru a poté zpátky stejnou cestou zase zpět dolů.

Až k rozcestí v Křivánském žlabu byla cesta poměrně pohodová. Šla stále vzhůru, ale povrch cesty byl přívětivý. Naopak od rozcestí nám na vrchol scházelo 900 m, ale časově to vycházelo přibližně na hodinu. Cesta se téměř vytratila, a místo turistiky se jednalo hodně o lezení po čtyrech po ostrých hranách a plochách skal. Nakonec se to ale vše povedlo, a úspěšně jsme vylezli do výšky 2494 m.n.m. kde se nám naskytl senzační výhled do celého okolí. 

Jedinou kaňku měl vrchol v tom, že jsme si připadali jak v průvodu lidí. Stovka lidí lezla nahoru, stovka lidí lezla směrem dolů, a třetí stovka odpočívala na vrcholu. A ač byl výšlap pro někoho strašidelný a zejména psychicky velmi náročný, nám ostatním se výlet velice líbil a výhledy na množství jezer a ostatních vrcholů jsme si velmi užili.  

Celkem byla trasa nahoru a dolů dlouhá cca 15 kilometrů, s převýšením cca 1350 metrů a trvala nám okolo osmi a půl hodiny. Hodnotíme ji jako nejtěžší jak fyzicky, tak zejména psychicky ze všech absolvovaných vrcholů ve Vysokých Tatrách.

Odkaz na trasu na mapách je k dispozici zde: https://mapy.cz/s/pojemuguvu